Jsem indigová

Jsem nebesa i matka měst
jež hloubili jste ve skále
než vše pohltilo moře
Když vztyčili jste chrámy
já vhladila jsem do nich duši
Jsem orlojem bez soukolí
Jsem okem věčnosti.

Ale jsem také srdcem
utkaným ze slz delfínů
  a zpěvu velryb
z dob, kdy člověk byl teprv
  něžným snem,
  jež snila v podmořských útrobách
  matka země
Viděla
  své dítko běžet pískem
Děkovalo za žízeň
Jež jej znovu přivede
k svěžesti hlubiny,
  v níž stále zpívám
a svlaží v ní ústa svých očí.